Přinášíme exkluzivní reportáž od Katky, která se na začátku prosince vydala do Německa na koncert Skillet a nyní pro blog napsala zprávu o tom, jaké to bylo.Na začátku prosince jsem měla tu úžasnou možnost se s pár kamarády zúčastnit koncertu Skillet, který byl součástí festivalu Christmas Rock Night v německém Ennepetalu.
Předem musím říct, že hlavním důvodem, proč jsem tam jela, nebyli ani tak Skillet, ale spíš Red, House of Heroes a Hawk Nelson, kteří tu mezi jinými taky hráli. Takže se omlouvám všem oddaným fanouškům, ale musím se přiznat, že jsem před koncertem ani nevěděla, jak se jmenují členové skupiny nebo že John a Korey jsou manželé... Ale na koncert jsem se přesto hodně těšila - vidět Skillet se přece jen člověku nepoštěstí každý den!
Festival byl dvoudenní a Skillet byli hlavní skupinou prvního dne. Přes velká jména křesťanské hudby, která se tu objevovala, ale nešlo o žádnou megaakci - nemám moc dobrý odhad, ale myslím, že v pátek tam mohlo být tak kolem 1000 lidí. Což bylo naprosto super, protože v takovém počtu není problém dostat se hrozně blízko pódia - máte pocit, že vlastně všude je blízko pódia.
Dav se ovšem k pódiu tlačil už půl hodiny před začátkem. A pak se konečně setmělo a smyčce začaly rozjíždět Whispers in the dark. Nejdřív potichu, potom hlasitěji a hlasitěji - a lidi začali zpívat a jejich hlas se nesl přes celý sál, a to ještě John nebyl ani na pódiu.
Prostě začátek byl opravdu efektní a pak už přišel i zbytek kapely a koncert se rozjel naplno. John nám řekl, že posledních pár dní strávili na turné po Evropě a v Německu byli naposledy na Christmas Rock Night v roce 2003. Je jim sice líto, že turné po Evropě je už u konce, ale dobrá stránka je, že při dnešním koncertu se můžou úplně vyřádit a nemusí se starat o to, jestli jim druhý den vypoví hlasivky - no, to nebyla až tak úplně pravda, protože druhý den měli ještě jeden koncert v Německu, ale i tak to teda rozjeli slušně. Byl to nářez. A alespoň z místa, kde jsem stála já, to znělo strašně dobře, až jsem tomu nemohla uvěřit a chvíli jsem si říkala, jestli to není z playbacku, když to má takový dobrý zvuk. Ale ne, nebojte, nebylo. :-) A je fakt, že když jsem to pak slyšela z videa, tak mi to už tak skvělý nepřišlo, takže mě možná jen ohlušily endorfiny…Nestála jsem asi zrovna na nejlepším místě - ani úplně vpředu, kde bylo dobře vidět, ani úplně vzadu, kde bylo dobře slyšet, ale prostě někde uprostřed moshujícího davu, který mě každou chvíli zanesl někam úplně jinam, než kde jsem chtěla stát. Když mě někdo tahal za vlasy a v příští chvíli mi narazil hlavu na záda přede mnou stojícího člověka, chvíli jsem přemýšlela, jestli mi to stojí za to. Ale hned jsem podobné myšlenky opustila. Být v davu pod pódiem, na kterém hrají Skillet? Samozřejmě, že to stojí za to!
A je fakt, že Skillet nás při koncertě opravdu o nic neochudili, skákali po pódiu a mydlili to na svoje nástroje a celé publikum skákalo a zpívalo… Nejlepší byli houslista a cellista, kteří nehledě na povahu svých nástrojů házeli při hraní vlasy jako metalisti. John vypadal příjemně překvapený tím, jak všichni rozuměli a zpívali, i když bylo všechno v angličtině. Zahráli 13 písní a ještě přidali kytarové a bicí sólo - a koncert, který měl trvat jen hodinu, si s klidem o další půlhodinku prodloužili.Pro zajímavost písně, které hráli (alespoň pokud jsme si byli schopni vzpomenout): Whispers in the dark, Hero, Better than drugs, Savior, It's not me it's you, Those nights, Awake and alive, Yours to hold, Monster, Lucy, Last Night, Comatose, Rebirthting.
Celý koncert s pár prostřihy je k vidění na YouTube zde: Youtube.com
Součástí festivalu byla i malá talk-show se skupinami. My jsme sice tu se Skillet nestihli, ale nějaká dobrá duše ji taky nahrála a dala na YouTube: zde
Zde hledá